Androgenní alopecie

Padání vlasů může vzniknout následkem léčby rakoviny, tedy kvůli chemoterapii či ozařování. Kromě vlasů může vypadávat i obočí, řasy či ochlupení.

Padání vlasů a chemoterapie: příčiny padání vlasů

Obecný princip chemoterapie spočívá v destrukci rakovinných buněk pomocí cytostatik. Ta napadají rakovinné buňky a zamezují jejich další růst a šíření. Vedlejším účinkem však může být napadení i jiných, nerakovinových, buněk – např. vlasových kořínků. Výsledkem je pak zvýšené vypadávání vlasů. Zatímco rakovinné buňky zpravidla odumřou, normální buňky – včetně vlasových – se obnoví a vlasy znovu narostou.

Chemoterapie neznamená automatickou ztrátu vlasů

Představa veřejnosti o působení chemoterapie a ozařování je zkreslená. Ne každá léčba rakoviny nutně představuje celkové vypadání vlasů. Záleží na druhu onemocnění a zvoleném chemoterapeutiku včetně jeho dávkování. Jsou tedy pacienti, kteří dočasně přijdou o většinu vlasů, jsou však i pacienti, u kterých je úbytek vlasů tak nepatrný, že si ho okolí ani nevšimne.

Vypadání vlasů - trauma pacientů

Vypadávání vlasů v důsledku podávání chemoterapie představuje pro pacienty jeden z nejvíce traumatických aspektů této léčby. O kštici přijde cca 65% pacientů. Počet postižených pacientů a intenzita ztráty vlasů je variabilní a závisí na typu podávané chemoterapie a léčebném protokolu. Chemoterapeutika lze z hlediska počtu pacientů postižených vypadáváním vlasů rozdělit do čtyř základních skupin:

>80% u vřeténkových jedů (např. paclitaxel),
60%-100% u inhibitorů topoisomerasy (např. doxorubicin),
>60% u alkylačních činidel (např. cyklofosfamid),
10%-50% u antimetabolitů (např. 5-fluorouracil plus leukovorin).

Terapie kombinovaná ze dvou či více látek mívá za následek větší procento postižených pacientů se závažnější alopecií ve srovnání s použitím pouze jednoho typu chemoterapie.

Ztráta vlasů je reversibilní

Vypadávání vlasů začíná typicky jeden až tři týdny po začátku aplikace chemoterapie. Vzhledem k tomu, že vlasy mají dlouhou anagenní fázi v rámci svého životního cyklu, je kštice nejčastěji postiženým místem, zatímco u ostatních typů porostu je vážnost postižení odvislá od počtu chlupů v anagenní fázi. Běžně je totiž v anagenní fázi až 90% vlasů, a proto k jejich ztrátě dochází v tak masivním měřítku. Chemoterapie podávaná ve vysokých dávkách a po dlouhou dobu může pak negativně zapůsobit i na vousy, obočí, řasy i ochlupení v podpaží a v oblasti genitálu.

Naštěstí je ztráta vlasů reversibilní a nový porost začíná rašit většinou s odstupem 3 až 6 měsíců. U některých pacientů má nový porost jinou barvu, příp. strukturu. Vlasy mohou být kudrnatější než původně nebo rostou šedivé, dokud melanocyty ve vlasových folikulech nezačnou opět normálně pracovat. Uvedené změny však bývají dočasné. Vzácně může docházet k trvalé alopecii, a to za použití léčebných režimů obsahujících busulfan a cyklofosfamid po transplantaci kostní dřeně. Kromě toho jsou rizikovými faktory: chronická reakce štěpu proti hostiteli, předcházející expozice rentgenovému záření a věk pacienta.

Metody zabraňující vypadání vlasů

V boji s postchemoterapeutickou alopecií byla vyzkoušena celá řada metod, z nichž nejvíce rozšířenou je ochlazování vlasové pokožky. Data získaná z těchto studií však nejsou jednoznačná. Výsledky některých studií sice potvrzují benefit stran potlačení alopecie vyvolané podáváním chemoterapie, a to zejména u pacientů léčených antracykliny a taxany, nicméně podle jiných autorů tato metoda zvyšuje riziko vzniku kožních metastáz. Ochlazování vlasové pokožky je zcela kontraindikováno u pacientů s hematologickými malignitami.

Zatím nebyl bohužel nalezen žádný lék, který by byl schopen zabránit vypadávání vlasů u pacientů po chemoterapii., pouze minoxidil byl s to zkrátit období bez vlasů. Použití minoxidilu nicméné neumožnilo zvrátit permanentní alopecii vyvolanou u pacientů léčených cyklofosfamidem a busulfanem.

Vypadávání vlasů po podání chemoterapie sice nelze zabránit, nicméně je jistě vhodné věnovat vlasům zvýšenou péči:

Nevystavovat vlasy zbytečné zátěži (barvení, trvalá, kulmování).
Používat saténové povlečení, které s menší pravděpodobností zachytí křehké vlasy. Používat jemný hřeben, kvalitní vlasovou kosmetiku a mýt jen tak často, jak je nezbytně nutné.
Ostříhat. Kratší vlasy vypadají většinou hustší.